Čtyřiadvacítka, 20.10.2007

Tak to byl doopravdy na 100% prožitý den. Ušli jsme přes 40 kilometrů, procházeli krásnou podzimní krajinou a bylo nás nevídané množství. Z naší třídy tam byli: Jakub Klimeš, Marek Mičke, Vít Chrást a já, jako deňák se připojil Jakub Šárka, který pokračoval jako všichni z 2. A až do konce. Taky s náma jeli docela přidrzlí primáni, kteří se za každou cenu chtěli předvádět a celou cestu brebentili jak blázni, to my takový nejsme!!!

Sraz byl jak se patří o půlnoci, někteří přišli už o půl dvanácté a nakonec nás na Masarykově nádraží bylo 44. Vlak vyjížděl v 0:21, jeli jsme asi půl hodiny do Unhošti. Rozdalo se 44 čísel. Byl mráz a začalo dokonce sněžit. Už na začátku cesty jsme se bohužel zdrželi o 15 minut tím, že se první hrnuli na opačnou stranu. 1 km to bylo do Unhoště, pak jsme si rozsvítili baterky a šli po žluté turistické do lesa, do Nouzova a pak do Malých Kyšic. Cestou se stačila první skupina odtrhnout od druhé, ale tyhle situace se řeší rychle. V lese za vesnicí jsme pozorovali bohatou podzimní noční oblohu. Vrch Tuchonín (487 m.n.m.) jsme nenašli, ale stejnak byla vrcholová mňaminka. Trasa pokračovala temným lesem k Chýňavské myslivně a pak pod Tlustou horu, kde byla krátká přestávka...pomalu se začalo rozednívat. Dál jsme pokračovali asi 2 km na místo, kde byl 2 hodiny volný program - nědo spal, někdo ne, ale spát by stejně bylo na nic - to je moc krátká doba. V Nižboru se k nám připojili deňáci, a bylo nás už 52! I s nima pak následovalo drápání na vrch Hradiště, kde byly zbytky keltského oppida Stradonice. To vzniklo někdy okolo r. 120 př.n.l. a zaniklo již kolem roku 40 - 20 př.n.l. Zahráli jsme si tu záchodovou hru a vedle na kopci kabílu. Cestou do Zdejciny jsme si udělali první táborák a hráli trojnožku. Pak se nám ztratil Ondra Bernovský a pak při jeho hledání další tři a to nás zdrželo možná o půl hodiny - to byl trapas. Pokračovali jsme až do Berouna, na jehož začátku byla další mňaminka. Pomalu se začínalo stmívat a začala na nás padat únava, doslova jsme spali při chůzi. Na nádraží se od nás odpojilo pár těch deňáků, nikdo ze sekundy. Chvíli jsme šli podél Berounky a pak stoupali do kopce k silnici na Tetín. Druhý táborák byl pod vrchem Damil (396 m.n.m.). Pak jsme se pokračovali jinou cestou do Tetína a šli malou oklikou po modré a žluté do Srbska na nádraží, kde jsme i mohli konečně sednout. Vlak nám jel už za deset minut a tak jsme unaveni k smrti jeli zpátky na Smíchov.

Oppidum Stradonice   Mapa naší cesty   Zpráva ze čtyřiadvacítky